Blog

První zpráva

Dnes byl spuštěn náš nový blog. Prosím sledujte jej, budeme se snažit přinášet vždy aktuální informace. Číst zprávy tohoto blogu je možné i přes RSS kanál.

Celý článek

 

Výprava do Chorvatska

 

 

 

Můj milý deníčku, píšu ti o tom, jak jsme se chystali na dovolenou naším dva měsíce novým, všemi hýčkaným autíčkem. Týden před odjezdem jsme si naplánovali, že si mazlíčka pěkně vypulírujem, aby každý koukal, jak se blýská. Jenže vinou jiné osoby nebylo co leštit, z auta zbyla rozmlácená hromada. Jelikož škodu způsobila ona blondýna, zapůjčili jsme si na její vrub auto z půjčovny.

Octavka věru neměla mnoho najeto. Pouhých 15.000 km je považováno takřka za nové auto. Vyjeli jsme tedy na dovolenou. Už jsme měli Rakousko skoro celé za sebou, když jsme se okreskama chtěli vyhnout poplatku za dálnici ve Slovinsku. Cedule pozor srny byla sice pěkně viditelná, ale ona srnka zas tak vidět nebyla. Vyběhla potvůrka z kukuřičného pole rovnou nám pod kola. Škoda na takřka nové Octavii sice nebyla velká, ale policie z Rakouska byla neoblomná. Dál prý jet nemůžeme. Tak jsme se u nich alespoň vyspali na parkovišti a ráno se uvidí, co dál.

Milý deníčku, na cestě jsme již 18h a stále trčíme v Rakousech. To jsme se už domluvili s autopůjčovnou, že si pro další, pojízdné auto přijedem nazpět do Čech, protože přistavení by nás stálo 5.000 kč,, vyjeli jsme skrz Rakousko do Brna, tam jsme již měli nachystané auto nové. Opět Octavka téže barvy. Začali jme se radovat, že jde vše tak hladce, byť spoluúčast na nehodě nás bude stát 10.000,- . Začínáš si deníčku sčítat, na kolik nás dovolená v Chorvatsku vyjde,? A to jsme ještě nedojeli.

Tedy jsme začali přehazovat věci z kufru do kufru a pán, který nám předával auto, mezitím vše kontroloval a začal startovat motor. Ale ejhle, něco asi není v pořádku. Motor nenaskočil. Baterie byla vybitá – úplně. Pán začal shánět kolemjdoucí, aby pomohli auto roztlačit – diesla, no nevím. Nic. Třičtvrtě hod. sháněl někoho, kdo by měl kabely, půl hod. jsme napájeli z jedný bat. na druhou. Zase nic. Prý nějaký ňouma nechal rozsvícený světla, jenže jediný ňouma, který kontroluje auta tam je on. Mezitím, co šel pán shánět jakýsi napájecí přístroj, jsem se pokusila alespoň odloupat dálniční známky do Rak., abychom nemuseli kupovat nové. Sklo bylo pěkně nahřáté od sluníčka, tak šly celkem lehce sloupnout. Byla jsem v ráži, jak mi to pěkně šlo, vtom zašlo sluníčko a já si začala stěžovat, jak ta potvůrka česká nechce dolu. To už se pán vrátil a nedůvěřivě si mě prohlížel, když mi už Michal vysvětloval, že všechna auta z půjčovny jsou vybavena dálničními známkami, které musí v autě zůstat. Začala jsem dělat, jako že si ji prohlížím, fakt pěkná.

Pán zapojil onen přístroj a po dvou hod. jsme mohli jet. Strachy jsme nechtěli ani na semaforech zastavovat. Jsme již 29h na cestě a jsme opět v Rakousku. Nakonec jsme cestu zdolali za krásných 44h.

Jelikož se říká do třetice dobrého i zlého, nás už nemůže nic potkat, neboť jsme si už vybrali. Omyl. Opravdu jsme jeli poctivě podle předpisů, jenže se před nás narval nějaký trouba, co fakt zdržoval provoz a před námi krásná rovinka. Co by se tu mohlo asi tak přihodit? No a oni tam na nás čekali četníci. Je jasné, že pokud někoho chytí, jen tak ho nepustí. Po 5min. přišel Michal s rozjařeným výrazem, že jsme ušetřili 500 kun (2.000 kč). Se smutným výrazem a porozuměním zavzpomínal na staré časy, kdy i on s nelibostí vybíral pokuty a Chorvatčtí policisté, neznajíc dobře jazyka českého, si to vyložili tak, že je stále u policie a policista policistu pokutovat nesmí, nechali nás jet. Míša se ani trochu nezačervenal. Ovšem kdyby trvali na potrestání a chtěli trest provést po svém a informovat PČR v Čechách, asi by nás pozavírali všechny za klamání osoby veřejné.

Tedy jsme si řekli, že do auta sednem až při odjezdu, neboť auto má opravdu nějaký magnet na problémy, ať je to auto jakékoliv. Na pláži nás přeci nemůže nic podobného potkat. Vzala jsem si lehátko, že si trochu odpočnu na vodě a po chvíli vidím, jak na mě usilovně mává  

babička, abych se vrátila na břeh. Prý musíme dát lehátko vedle hrajícím si dětem, protože přišel vítr, jednou fouklo, odneslo to náš deštník přes půl pláže, jiným deštníkem to ani nehlo a nešťastnou náhodou se hrot napíchl na matračku těch harantů. S brekem prý odhodily to co zbylo z lehátka u naší deky a vzteklý odešly. Nezbylo, než jim tedy dát tu naši. Jenže naše Nikolka je celkem fixovaná na svoje věci a rozhodně se ho nechtěla zdát tak lehce. To co předvedla, by nevydržel ani otrlý bezcita. Děti nakonec lehátko přinesly a nám nezbylo, než jim koupit nové, přeci jenom nám taky předvedly smutný výraz ochuzeného děťátka.

Dva dny před odjezdem jsem sobě a Nikolce naordinovala klidový režim, dopoledne na pokoji. Vedra už byla nesnesitelná a dětem zrovna dvakrát neprospívaj. Přidala se k nám i babička, prý už bolestí zad a hlavy nemůže vydržet. Prý si vezme prášek a odpočne si. Deníčku, ona si vzala prášky dva (400 ibalgin), to by porazilo i mamuta, ale co, říkám si, aspoň poklidím. Babička v mírném útlumu snad dohlídne, aby Nikola něco neprovedla. Dala jsem se do úklidu jedné ze dvou koupelen. Nic neslyším, tedy se asi nic neděje. CVAK, už slyším zvuk zamykající se druhé koupelny. Vykouknu ven a babička s poloůsměvem před koupelnou. Ptám se, kde je Nikolka, a v ten moment se babička probrala z mírného opojení. Uvnitř. To už si i Nikolka dala dohromady, že se od tamtu sama nedostane a začala mírně upozorňovat nato, že je uvnitř. Jěště, že byl pan domácí doma a začal po celým baráku shánět všechny klíče, který měl. Byl z nás nejvíc v šoku a s roztřesenýma rukama mu to fakt moc nešlo. Když znovu odběhl, aby přinesl další klíče (už asi 30.), babička začala zkoušet již donesený a povedlo se jí odemknout. V ten den Nikolka dostala od pana domácího nanuk, za chvíli druhý, od bratra domácího maliny a několikrát ji přišli zkontrolovat, jestlůi je v pořádku. Asi na nás takhned nezapomenou. No a my na tuhle dovolenou asi taky ne.

Za rok jedem určitě někam letecky, vyjde nás to levněji a snad s námi letadlo nespadne.